Rembrandtův obraz *Učenec ve studovně* doprovází projekt *After Rembrandt*, v němž se postupně představují díla osmi současných autorů (Štefan Tóth, Jakub Špaňhel, Vladimír Véla, Alžběta Josefy, Zdeněk Trs, Tomáš Něměc, Tomáš Tichý, Michaela Maupicová) vytvořená jako umělecké reflexe Rembrandtovy malby. Obrazy jsou vystavovány v expozici ve Šternberském paláci naproti Rembrandtovu dílu.
Recepce (či apropriace) starých mistrů je v umění standardním jevem a mnoho renomovaných galerií programově propojuje tzv. staré umění s uměním současným. Národní galerie v Praze nejenže hledá paralely v různých časových vrstvách umění, ale přímo podněcuje vznik osobitých reflexí současných umělců i návštěvníků galerijních programů.
Cílem je ukázat veřejnosti, že staré umění je stálým inspiračním zdrojem pro nové generace umělců, že má svůj potenciál a význam pro dnešní dobu, že nejde jen o artefakty zakonzervované na zdech výstavních sálů.
**After Rembrandt Tomáš Tichý**
**TOMÁŠ TICHÝ** \*1984
Absolvent Akademie výtvarných umění v Praze (prof. K. Stretti), jehož tvorbu charakterizuje technická preciznost vycházející z inspirace staromistrovských technik. Jedním z východisek jeho tvorby je reakce a aktualizace klasického obrazu.
**Palác mysli** Ve své odpovědi na Rembrandtova Učence v pracovně jsem se rozhodl jít cestou obsahové interpretace. Zajímalo mě, jaký je náš dnešní pohled na vzdělání a paměť.
Stále více se spoléháme na uchovávání našich vzpomínek, znalostí a dat mimo svá těla a máme tendenci si myslet, že není potřeba věci vědět, že je lze jednoduše dohledat. Ale jak, když nevíme, co hledáme?
Mytický „palác mysli“ se tak stává spíše rozvalinou, chaosem neurčitosti a nejistoty. Opěrné body našeho hodnotového systému ztrácejí pevné kontury, přesto se těmito hodnotami často oháníme. Postmoderní zpochybnění všech pravd otevřelo prostor pro pluralitní a otevřenou společnost, na straně druhé se tentýž princip stal naší největší slabinou. Palác se bortí, obnova je však možná.
