Mlčící jaro: umění a příroda 1930–1970

Mlčící jaro se skrze umělecká díla zabývá vztahem člověka k přírodě v období přibližně od 30. let do začátku normalizace. Projekt se zaměřuje na hledání organického abstraktního tvaru v sochařských dílech, které se poprvé objevilo zejména v surrealismu před druhou světovou válkou a poté v plastice šedesátých let. Svůj název si propůjčuje z vlivné knihy Rachel Carson, jež poprvé popsala důsledky používání pesticidů na životní prostředí.  

Výstava se ve svém jádru zaměřuje především na československé sochařství tohoto období v širším kontextu střední Evropy. Trasuje způsoby, jakými je provázáno umění tzv. první a druhé moderny rozdělené druhou světovou válkou. Ze současné perspektivy je fenomén organické abstrakce spojený i s ekofuturistickými otázkami dneška: Bude život, jak jej známe, zítra ještě možný? Aktuální rozměr úvahy tak podtrhnou intervence současných umělkyň. Ze sbírek Národní galerie v Praze bude představeno téměř 100 uměleckých děl od více než 40 autorů a autorek, která doplní díla z regionálních galerií a zahraničních institucí z Polska, Slovenska a Německa, jež se na domácích výstavách dosud neobjevila. 

Úvodní dílo na stránce: František Muzika, Strom, 1948, NGP