Pražský Veletržní palác slaví sto let své existence a připomíná si
dva významné milníky, které formovaly jeho současnou podobu. Palác,
postavený podle architektonického návrhu z roku 1924, se stal v mladém
Československu významným centrem mezinárodních obchodních veletrhů. Před
padesáti lety, v roce 1974, budovu zasáhl ničivý požár. Po rozsáhlé
rekonstrukci se z centra obchodu stal Veletržní palác domovem moderního
umění a v roce 1995 se otevřel veřejnosti jako sídlo Národní galerie
Praha.
Palác s jeho impozantní architekturou, kterou navrhli
Oldřich Tyl a Josef Fuchs, je příkladem funkcionalistické moderny. Jeho
horizontální pásová okna a železobetonový skelet s fasádou z umělého
kamene zůstávají charakteristickými prvky i po náročné rekonstrukci, o
kterou se jako generální projektant postaral Stavoprojekt Liberec
(Sial). Finální návrh, jehož hlavním architektem byl Miroslav Masák,
minimalizoval zásahy do prostorové koncepce budovy na dílčí puristické
úpravy a obnova proběhla v původním duchu stavby.
Veletržní
palác dnes není jen památníkem své vlastní historie, ale také místem pro
aktivní setkávání se s uměním. V současnosti nabízí rozsáhlé výstavy
volného umění a architektury sbírek moderního a současného umění. Jeho
Velká dvorana, která dříve hostila průmyslové stroje, nyní slouží nejen k
výstavám, ale poskytuje prostor i performativním a divadelním
projektům.
Historii budovy přiblíží výstavní instalace v oknech
korza Veletržního paláce, kterou si návštěvníci budou moct prohlédnout
od 26. září 2024. Výstava mapuje ikonické pohledy na jedinečnou stavbu a
přibližuje její původní obchodní účel typografickou montáží log různých
firem. Jejím autorem je Jan Brož a kurátorkou výstavy je Helena
Huber-Doudová.
