U příležitosti výstavy Žádný pocit netrvá věčně. Sbírka solidarity ve Skopji proběhnou
dvě kratší přednášky, v rámci nichž se Ondřej Hojda a Marie Kordovská
zaměří na historický vývoj obnovy města v 60. letech i na jeho nedávné
architektonické vrstvy ve společensko-politických souvislostech. Po
příspěvcích bude prostor pro diskuzi.
Ondřej Hojda: Nové Skopje, Kenzó Tange a globální urbanismus 60. let
V urbanistické soutěži na novou podobu města Skopje (1965) se střetly dobové urbanistické ideje z celého světa. Zvítězil tým tehdy vycházející hvězdy světové architektury, Kenzó Tangeho (1913–2005). Jeho návrh byl sice realizován jen částečně, ale to mu neubírá na historické a ideové zajímavosti. Ve svém příspěvku zasadím soutěž, Tangeho plán a příběh jeho realizace do dobových urbanistických, architektonických a politických souvislostí. Na jakých zásadách stála představa nového města? Byly tyto městotvorné ideje jugoslávské, japonské – anebo šlo o úplně nový, globální urbanismus? Jak se zde promítla politika nezúčastněnosti, snaha stát mezi oběma mocenskými bloky studené války, kterou razil tehdejší jugoslávský předák Josip Broz Tito? Souvisí plán Skopje nějak s tím, co se dělo v tehdejším Československu?
Ondřej Hojda je historik a teoretik architektury a umění. Studoval dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze a obor Arts et langages na École des hautes études en sciences sociales v Paříži; studijně a pracovně pobýval také v Ženevě, Oslu a nejdéle v Berlíně. Zaměřuje se na architekturu 20. a 21. století, urbanismus a umění, hlavně na rozmanité aspekty modernismu; evropskou a japonskou architekturu a na environmentální souvislosti. Publikuje v akademických i neakademických médiích. Působí na Katedře teorie a dějin výtvarných umění a architektury Technické univerzity v Liberci, kde přednáší dějiny i teorii architektury.
Marie Kordovská: Když brutalismus překryje nacionalismus. Jak politika ovlivnila vzhled současné Skopje
Zkraje 60. let zasáhlo Skopje ničivé zemětřesení, její nová podoba se stala přehlídkou utopických vizí brutalistických architektů. O půl století později Skopje zmizela podruhé – tentokrát pod vrstvou megalomanského projektu Skopje 2014, který betonové město přetvořil v jakýsi nacionalistický Disneyland. Brutalistické stavby se za pomoci polystyrenu a sádry doplnily o antikizující sloupy, balustrády a tympanony a ve veřejném prostoru se objevily desítky megalomanských, kýčovitých soch. To vše za statisíce eur v jednom z nejchudších regionů Evropy.
Marie Kordovská se věnuje kurátorství, produkci a PR v různých kulturních organizacích, ale i u vlastních projektů. Zajímá ji architektura, způsoby, jakými ovlivňuje lidské životy, ale i možnosti, jak ji vystavovat. Se svým bratrem Janem založila spolek Respekt Madam, jehož cílem je upozorňovat na kvality karlovarského hotelu Thermal a dalších poválečných staveb. Absolvovala Teorii a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM, kde v současné době pokračuje v doktorském studiu.
Cena: zdarma (součástí přednášky není vstup do výstavy) / Doba trvání: cca 90 min. / Místo setkání: Korzo Veletržního paláce / Rezervace na GoOut
Ondřej Hojda: Nové Skopje, Kenzó Tange a globální urbanismus 60. let
V urbanistické soutěži na novou podobu města Skopje (1965) se střetly dobové urbanistické ideje z celého světa. Zvítězil tým tehdy vycházející hvězdy světové architektury, Kenzó Tangeho (1913–2005). Jeho návrh byl sice realizován jen částečně, ale to mu neubírá na historické a ideové zajímavosti. Ve svém příspěvku zasadím soutěž, Tangeho plán a příběh jeho realizace do dobových urbanistických, architektonických a politických souvislostí. Na jakých zásadách stála představa nového města? Byly tyto městotvorné ideje jugoslávské, japonské – anebo šlo o úplně nový, globální urbanismus? Jak se zde promítla politika nezúčastněnosti, snaha stát mezi oběma mocenskými bloky studené války, kterou razil tehdejší jugoslávský předák Josip Broz Tito? Souvisí plán Skopje nějak s tím, co se dělo v tehdejším Československu?
Ondřej Hojda je historik a teoretik architektury a umění. Studoval dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze a obor Arts et langages na École des hautes études en sciences sociales v Paříži; studijně a pracovně pobýval také v Ženevě, Oslu a nejdéle v Berlíně. Zaměřuje se na architekturu 20. a 21. století, urbanismus a umění, hlavně na rozmanité aspekty modernismu; evropskou a japonskou architekturu a na environmentální souvislosti. Publikuje v akademických i neakademických médiích. Působí na Katedře teorie a dějin výtvarných umění a architektury Technické univerzity v Liberci, kde přednáší dějiny i teorii architektury.
Marie Kordovská: Když brutalismus překryje nacionalismus. Jak politika ovlivnila vzhled současné Skopje
Zkraje 60. let zasáhlo Skopje ničivé zemětřesení, její nová podoba se stala přehlídkou utopických vizí brutalistických architektů. O půl století později Skopje zmizela podruhé – tentokrát pod vrstvou megalomanského projektu Skopje 2014, který betonové město přetvořil v jakýsi nacionalistický Disneyland. Brutalistické stavby se za pomoci polystyrenu a sádry doplnily o antikizující sloupy, balustrády a tympanony a ve veřejném prostoru se objevily desítky megalomanských, kýčovitých soch. To vše za statisíce eur v jednom z nejchudších regionů Evropy.
Marie Kordovská se věnuje kurátorství, produkci a PR v různých kulturních organizacích, ale i u vlastních projektů. Zajímá ji architektura, způsoby, jakými ovlivňuje lidské životy, ale i možnosti, jak ji vystavovat. Se svým bratrem Janem založila spolek Respekt Madam, jehož cílem je upozorňovat na kvality karlovarského hotelu Thermal a dalších poválečných staveb. Absolvovala Teorii a dějiny moderního a současného umění na UMPRUM, kde v současné době pokračuje v doktorském studiu.
Cena: zdarma (součástí přednášky není vstup do výstavy) / Doba trvání: cca 90 min. / Místo setkání: Korzo Veletržního paláce / Rezervace na GoOut