Lept Dobrá
kočka, která nemlsá z roku 1646 patří k nejznámějším i
nejzáhadnějším dílům Václava Hollara; můžeme ho označit za jeho ikonické dílo. V Hollarově
grafické tvorbě nacházíme také další listy s tematikou koček, „hodných“ i
„proradných“. Toto protikladné pojetí odpovídá ambivalentnímu vnímání a zobrazování
koček ve starém evropském umění.
Kočky se v evropské grafice objevují od 16. století,
zprvu jako doprovodný motiv, posléze i jako hlavní námět. Oblíbené byly zejména
u nizozemských a vlámských umělců 17. století. Umělce lákaly svou zábavností i
záhadností a dalšími mnohoznačnými charakteristikami. Byly zobrazovány nejen v rámci žánrových, alegorických,
portrétních či přírodovědných výjevů, ale také na obrazech s náboženskou
tematikou. Figurovaly jako
nositelky symbolických či mravoučných významů, kupříkladu v bajkách či
satiře. Zachycení jejich jemného kožichu bylo navíc pro grafiky
výzvou a příležitostí k projevení uměleckého mistrovství.
Komorní výstavu
grafických listů a kreseb doplňuje obraz Blázen s kočkou
z okruhu předního malíře vlámského baroka Jacoba Jordaense.
Ke grafického kabinetu je
vydán malý katalog v češtině a angličtině.
1—1 / 7
