École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná Paříž

Řekne-li se „čeští umělci v meziválečné Francii“, každému se dnes vybaví především jména František Kupka, Josef Šíma, Jindřich Štyrský a Toyen. Řeklo-li se totéž umění milovnému Pařížanovi dvacátých let, vybavil si v prvé řadě jména Georges Kars, Othon Coubine a François Zdeněk, nebo François Maurice Eberl. Právě oni se dokázali nejvíce prosadit na pařížské meziválečné umělecké scéně, jejich díla se objevovala v prestižních galeriích a na stránkách výtvarných časopisů. Byli součástí kosmopolitního uskupení umělců usazených především na Montmartru a Montparnassu, označovaného jako pařížská škola.  

Projekt se proto pokouší zmapovat Karsovu, Kubínovu a Eberlovu pozici v pařížském uměleckém provozu a připomenout jejich účast na výtvarných salonech a kolektivních výstavách. Vedle řady dosud neznámých děl od těchto tří autorů, která tvoří jádro výstavy,  ukazuje také obrazy Edity Hiršové a světově známých autorů jako Amedeo Modigliani, Chaim Soutine, Jules Pascin, či Chana Orloff.  

Pro pařížskou školu je charakteristické míšení stylů, i jistá stylová hybridita způsobená právě oním kosmopolitním prostředím, v němž díla vznikala, umožněným aurou meziválečné Paříže jakožto uměleckého centra moderních uměleckých proudů. Nesporné však je, že společenský kontext, v němž tito umělci žili a tvořili, generoval v jejich tvorbě příbuzná témata: k charakteristickým námětům patřily portréty současníků, v civilu či v různých kostýmech, včetně jejich obchodních zástupců a galeristů, městské krajiny, výjevy z pouličního života chudinských čtvrtí Paříže, modelky, prostitutky, scény z kabaretů a cirkusů, pohledy do ateliérů, kaváren, zábavních podniků aj. – tedy soudobý život meziválečné Paříže.  S těmito tématy se tedy na výstavě setkáme především. Vedle toho jsou ale bohatě zastoupeny i Coubinovy krajiny z jižní Francie, a vůbec poprvé je představen soubor děl O. Coubina, který do své sbírky získal bratr Gertrudy Steinové Leo Stein.