Pravoslav Sovák: Hlasitost ticha

Pravoslav Sovák (1926–2022) patří mezi osobnosti, jejichž přítomnost a umělecký přínos se z povědomí českého publika částečně vytratily kvůli emigraci do Švýcarska, kde od konce 60. let žil a tvořil. Po jeho nedávném úmrtí si Pravoslava Sováka nyní připomínáme touto výstavou skrze výběr z díla jako jednoho z nejvýznamnějších evropských grafiků své generace. Během svého života vytvořil více než 330 grafických listů, na nichž s neobyčejnou koncentrací na techniku zkoumal a rozvíjel možnosti tisku z hloubky. Na výstavě jsou představeny práce z 50.–70. let, v nichž tkví těžiště Sovákových hlubotiskových experimentů.

Rodák z Vysokého Mýta se vlastní volné tvorbě začal naplno věnovat až poměrně pozdě, v polovině 50. let. Už předtím sice vytvářel první kresby, grafiky i malby, avšak teprve trvalé přesídlení do Prahy mu umožnilo se na práci plně koncentrovat a začít systematicky experimentovat s technikou suché jehly a leptu. Nejprve to byla města, více či méně znatelná z geometrických sítí, postupně zaplňujících prostor a zároveň se tvarově i koncepčně rozvolňujících. Období počátku 60. let pak bylo pro Sováka dobou experimentů. V jeho dílech se začala objevovat výraznější organičnost a exprese v budování tvarů, chvílemi se přibližující až soudobým informelním proudům. Zároveň však neopustil přísnou geometrizaci a tyto dva protikladné prvky začal stavět vedle sebe, aniž by je vnitřně propojoval, ponechávaje každému jeho výrazovou radikalitu. Citelné napětí, kterého tím v jednotlivých grafických tiscích dosáhl, je patrné zejména v cyklech Vztahy a Kontakty.

Po polovině 60. let se začal do Sovákovy tvorby promítat bližší kontakt se západním světem, kde se mu dařilo stále více vystavovat. Jeho vizuální jazyk nabyl větší svobody a experiment se posunul z úrovně zkoumání možností techniky spíše k hledání nové estetiky. Do jinak stále abstraktních kompozic začal zapojovat konkrétní motivy, postavy a tváře, zatím ale stále provedené jako intaktní součást desky technikou leptu či suché jehly. V roce 1968, v den okupace sovětskými vojsky, opustil Sovák Československo a emigroval přes Německo do Švýcarska. V té době se z jeho tvorby začala pomalu vytrácet dříve pro něj zcela zásadní polarita, vycházející ze spojení konstruktivnosti a přirozenosti, a novým znakem se stala mnohovrstevnatost. Každý list začal dopracovávat individuálně, někdy i v průběhu několika let, grafický otisk se pro něj stal jen jednou z několika použitých technik. Posledními pracemi, které ještě vycházejí z původních principů, ale výrazově již směřují k novým východiskům, jsou díla Přátelská poušť, Hráč a Živé ploty, odrážející téma pouštní krajiny, které začal rozvíjet na počátku 70. let, snad v reakci na zkoumání hranic lidské svobody, horizontů života a možná i na pocit existenciální osamělosti.

Výjimečnost Pravoslava Sováka a jeho práce spočívá především v silném citu pro koncepci a konstrukci. Měl úctu k technice a řemeslu, s chladnou precizností dováděl díla k maximální dokonalosti, byť k tomu mnohdy vedla dlouhá a technicky náročná cesta. Nebyl umělcem gest a romantizující citovosti, ale přísné rozumovosti a objektivnosti, která se snad může na první pohled zdát málo vřelá, její smysl ale vychází z mnohem větší hloubky a z potřeby hledání nepatetické aktuálnosti a pravdivosti.

Grafický kabinet, Veletržní palác
Kurátorka: Anna Strnadlová