Hmatová expozice

Úvodem o haptické expozici
Národní galerie Praha vlastní početnou sbírku odlitků středověkých děl. Z nich byla vybrána více než desítka děl, která názorně dokládá stylovou proměnu sochařského tvaru od románské doby až po pozdní gotiku. Výběr zřetelně ukazuje, jak se v průběhu staletí měnil přístup sochařů ke ztvárnění náboženského obrazu i každodenní reality. Vystavený soubor zachycuje v kopiích kamenosochařská a řezbářská díla. Originály některých z nich i po staletí zůstaly na místech, pro která byla vytvořena. Tak je tomu například u portrétních bust z pražské Svatovítské katedrály či krásnoslohé Plzeňské madony. S jinými se dnes můžeme setkat v galerijní expozici.

Úvodem o gotickém sochařství
Gotický sloh má své kořeny ve Francii a k nám přicházel zprostředkovaně zvláště přes Porýní v polovině 13. století. Středověké sochařství bylo v raném období úzce provázáno s architekturou. Sochy byly umísťovány vně i uvnitř. Často zdobily portály a předsíně, v interiéru byly na konzolách, sloupech a pilířích, doplňovaly výzdobu oltářů. Později se sochy stále častěji uplatňovaly i mimo architekturu, s tím souvisí proměna jejich formátu a rozmanitost použitých materiálů. Kromě kamenosochařských děl, vypracovaných zpravidla z opuky či pískovce, se dochovalo množství řezeb ze dřeva. V českých zemích se používalo nejčastěji dřevo lípy, vzácněji ovocných stromů a jehličnanů. Dřevořezby, ale i některé kamenné sochy byly zpravidla opatřeny barevnou úpravou – polychromií.

Čechy, před 1228
Odlitek: patinovaná sádra
Originál: zlatá opuka, zbytky původní polychromie, střední část v. 88 cm, š. 57 cm, křídla v. 66 cm, š. 27 cm
 
Reliéf se skládá ze tří částí, nejspíše druhotně spojených do jednoho celku. Plochu prostřední desky vyplňuje nejdůležitější postava sedící Panny Marie na trůně. Drží na klíně Ježíška zobrazeného z profilu a se zdviženou žehnající pravou rukou. V obou horních rozích se na obláčcích vznášejí andělé s kadidelnicemi. Kladou korunu na Mariinu hlavu, kterou obklopuje stejně jako u andělů svatozář. Vyrytý latinský nápis na rámu určuje drobné postavy klečící pod stupni trůnu u Mariiných nohou. Vlevo je se sepjatýma rukama zobrazena kněžna Mlada, sestra knížete Boleslava II. Byla abatyší prvního ženského benediktinského kláštera sv. Jiří na Pražském hradě, který založil její bratr v roce 973. Na opačné straně je zpodobena modlící se abatyše Berta. Na pravém křídle klečí, jak vyplývá z dochovaného nápisu na okraji rámu, král Přemysl Otakar I., na protějším pak modlící se jeptiška, zřejmě abatyše Anežka, králova nevlastní sestra.  

Mistr Michelské madony - dílna
Praha (?), kolem 1340
Odlitek: patinovaná sádra, hlava madony v. 32 cm
Originál: lipové dřevo, zbytky původní polychromie,
v. 113,5 cm

Socha je připisována dílně vynikajícího řezbáře působícího v Praze či Brně ve druhé čtvrtině 14. století. Podle jednoho ze svých nejznámějších děl je pomocně nazýván Mistrem Michelské madony. Madona z Michle je vystavena ve zdejší dlouhodobé expozici středověkého umění. Vystavená hlava Prostějovské madony je částí řezby stojící Panny Marie s Ježíškem. Marie je bez koruny, rouška vzadu kryje její vlasy a nespadá volně na ramena, ale obtáčí celou hruď. Výrazná je detailní jemná řezba na temeni rozčísnutých pramenů vlnitých vlasů. Jsou stočeny do hlubokých záhybů, které ohraničují obličej. Naznačený úsměv oživuje tvář s široce otevřenýma očima, krátkým jemně prohnutým nosem a malou bradou.

Praha (?), po 1350
Odlitek: epoxidová pryskyřice, polychromie
Originál: lipové dřevo, pozdější polychromie, v. 134 cm

Socha zdobila křížovou chodbu františkánského kláštera v Plzni. Postava Panny Marie je vysoká, protáhlá, neznatelně prohnutá a mírně nakračuje dopředu. Na její pravé ruce sedí nepřirozeně vysoko dítě, jehož hlava je téměř v rovině s tou Mariinou. Ježíšek je bez šatu a jeho boky zakrývá rouška. Je zpodoben téměř z profilu a obě jeho ruce směřují k předpažené Mariině levici. Symbolem svrchované moci budoucího neomezeného vládce je koule, kterou Spasitel drží v levé ruce. Hluboké zamyšlení i jistou strnulost narušuje živé gesto rukou dítěte. Mariin obličej rámují složitě spletené prameny dlouhých vlasů a hlavu bez koruny pokrývá rouška. Spodní rovný šat překrývá plášť na hrudi sepnutý sponou. Pravý cíp pláště, přehozený přes paži, vytváří několik ostře řezaných záhybů, jež narušují jinak splývavý rytmus šatu.

Svatovítská huť, 1378 - 1379
Odlitek: epoxidová pryskyřice, patinováno
Originál: pískovec, 63 x 60 cm

O úctě, které se těšila práce architekta Svatovítské katedrály, svědčí zařazení jeho podobizny do portrétní galerie členů královské rodiny na triforiu chrámu sv. Víta. Triforium je ochoz v síle zdi kostela katedrálního typu, otevřený do vnitřního prostoru a umístěný pod okny a nad arkádami v chóru a v hlavní lodi. Jak dokládá nápis nad bustou v triforiu, Karel IV. povolal třiadvacetiletého Petra Parléře do Prahy a jmenoval ho v roce 1356 stavitelem Svatovítského chrámu. Na podobizně má oválný obličej s mírně propadlými tvářemi, vysoké klenuté čelo a řídké, krátce zastřižené vlasy sčesané za ušima. Pohled očí bez zdůraznění víček naznačuje hluboké zamyšlení. Na knír pod úzkým pravidelným nosem navazuje krátký vous na nevýrazné bradě. Ohrnutý okraj límce vytváří přirozený mísovitý záhyb pod krkem. Na hrudi se dobře zachoval mistrovský znak: kamenická úhelnice na štítu.

Svatovítská huť, 1375 - 1378
Odlitek: epoxidová pryskyřice, patinováno
Originál: pískovec, 58 x 59 cm

Karel IV. byl ve l4. století často zobrazován. S jeho podobou se setkáme v nástěnné, deskové a knižní malbě, v mozaice, ve zlatnictví, na pečetích a mincích. Portrét Karla IV. z triforia chrámu sv. Víta byl jako ostatní portrétní busty vytvořen v životní velikosti, polychromován a doplněn znakem. Podobizny členů královské rodiny jsou seřazeny přísně hierarchicky. Na nejčestnějším místě uprostřed je osazena busta Karla IV. Král zde má velké, daleko od sebe položené oči. Horní víčko zdůrazňují dvě silné linky, dolní je skoro rovné. Lehce pootevřená ústa pod silným krátkým nosem ohraničuje plasticky zdůrazněný knír a bradka. Vlasy zakrývají po stranách dlouhé široké stuhy zakončené třásněmi. Překrývají zdvižený okraj límce. Jsou pozůstatkem mitry – liturgické pokrývky hlavy.

Svatovítská huť, 1375 - 1378
Odlitek: patinovaná sádra
Originál: pískovec, 55 x 53 cm

Čtrnáctiletá dcera vévody Jindřicha ze Svídnice, princezna Anna, se stala 27. května 1353 třetí ženou tehdy třicetisedmiletého Karla IV. O dva měsíce později byla v Praze korunována na českou královnu a 9. února 1354 v Cáchách na královnu římskou. Podobizna Anny Svídnické náleží k nejpůvabnějším bustám triforia. Oválný obličej na štíhlém krku s vysokým, širokým čelem lemují dlouhé přirozené prameny vlasů, jež spadají volně přes ramena. Něžný úsměv, radostné oči, malý úzký nos a malá brada připomínají líbeznost madon nastupujícího krásného slohu. Život Anny Svídnické se uzavřel předčasně. Zemřela rok po narození syna Václava (narozen 26. 2. 1361), všemi toužebně očekávaného dědice trůnu.

Svatovítská huť, 1370 - 1380
Odlitek: patinovaná sádra
Originál: pískovec, 42 x 73 cm

Gotickou architekturu doplňovaly i fantaskní zvířecí a groteskní motivy. Na vnějším triforiu Svatovítské katedrály se pod konzolami nacházejí drobné reliéfy zvířat: lvice s mláďaty, medvěd, kůň, jednorožec, orel, kočka, hlava slepice, na vnitřním triforiu mužská maska a zápasící kočka se psem. Zobrazení kočky bývá ve středověku spojováno s pozitivním i negativním významem. Pes je obrazem věrnosti, ale i závisti a hněvu. Na reliéfu z katedrály sv. Víta je zobrazena vlevo kočka ohrožovaná z pravé strany útočícím psem s vyceněnými zuby. Je prohnutá do oblouku. Pravou přední nohu má uraženou a levá se v obraně opírá o hlavu psa. Zadní nohy má vzepřené proti tělu útočníka. Reliéf kočky a psa, který reprodukujeme na následující straně, je ukázkou díla, v němž sochař projevil svůj smysl pro zachycení reality obyčejného života.

Martin a Jiří z Kluže, 1373
(činní v poslední třetině 14. století)
Odlitek: patinovaná sádra, v. 50 cm
Originál: olovnatý bronz, v. 196 cm, š. 177 cm

Vystavené torzo postavy svatého Jiří, odlité do sádry, je z bronzového jezdeckého sousoší sv. Jiří bojujícího s drakem. V 16. století byl originál sochy umístěn na kašně před klášterem sv. Jiří a od 18. století na třetím nádvoří Pražského hradu, kde se dnes nachází jeho kopie. Sádrový odlitek představuje pouze vrchní část postavy bojovníka. Svatému Jiří zcela chybí pravá ruka, levá končí loktem. Je oděn v brnění středověkého rytíře, útlý pas obepíná pásek se sponou, na kterém byl připevněn meč. Jeho tvář je mladá, takřka úsměvně zasněná, pouze na čele má vrásky spojené v jakémsi kroužku. Oči jsou nepravidelného tvaru s mírně převislými horními víčky. Kult sv. Jiří byl ve středověku velmi populární. Podle legendy se tento slavný rytíř narodil v Malé Asii ke konci 3. století a byl umučen za vlády císaře Diokleciána.

Praha, kolem 1370
Odlitek: patinovaná sádra
Originál: ořechové dřevo, pozdější polychromie, v. 50,5 cm

Motiv Panny Marie kojící malého Ježíška měl ve středověku symbolický význam. Zachycoval však také věrně podobu mateřské lásky. Madona sedí na podušce, je mírně esovitě prohnutá, zdvižený lem šatu odkrývá špičku levé nohy. Levicí k sobě láskyplně přivinuje dítě, pravicí pak přidržuje prs, z něhož Ježíšek dychtivě pije a přehozenou nohou se lehce opírá o matčin klín. Hlava Panny Marie je bez koruny a mírně nakloněna doprava. Obličej rámují dlouhé vlnité lokny vlasů. Oči jsou zamyšlené, jako by předvídala smutný osud svého dítěte. Široká rouška kryje temeno hlavy a volně spadá přes obě ramena. Delším levým cípem roušky zahaluje tělo dítěte, zatímco pravý, kratší, tvoří na hrudi půvabný záhyb do oblouku. Náboženský námět se proměnil ve ztvárnění citového vztahu mezi matkou a dítětem. Stejně jako původní řezba z ořechového dřeva i odlitek má drobná poškození. Mariin nos, část roušky i jedna strana podušky byly uraženy.

Praha, kolem 1380
Odlitek: patinovaná sádra, detail pravého bočního horního segmentu Zápas ďáblů s andělem o duši zlého lotra, v. 95 cm, š. 137 cm
Originál: opuka, vysoký reliéf, celek v. 232 cm, š. 302,5 cm

Tympanon z chrámu Panny Marie před Týnem v Praze je významnou památkou z období vlády Václava IV. Skládá se z pěti reliéfních desek s pašijovými výjevy. Vystavený fragment Zápasu ďábla o duši zlého lotra je jen jeho malou částí. Ďáblové se zmocňují duše zatvrzelého lotra. Tři nestvůry s divými zvířecími hlavami a odpudivým úšklebkem obklopují postavu vzpírající se ve smrtelném zápasu. Ďábel vpravo pevně svírá nešťastníkovu levou ruku i nohu, zatímco druhý uchopil jeho pravou ruku a dozadu zvrácenou hlavu. Třetí pevně přidržuje chodidlo lotrovy pravé nohy. Scéna zápasu je dramatickým vyvrcholením výzdoby tympanonu. Promyšlený pohyb ovládá celou kompozici. Původně byl i tento reliéf polychromován.

Praha, 1384 (krátce před 1384)
Odlitek: patinovaná sádra
Originál: opuka, původní polychromie, v. 125 cm

Jedna z nejznámějších uctívaných mariánských soch z období krásného slohu byla vytvořena v Praze pro hlavní oltář kostela sv. Bartoloměje v Plzni. Panna Maria stojí na nízkém soklu a drží šikmo před sebou nahého Ježíška. Prsty levé ruky přirozeně spočívají na těle dítěte. Postava madony je v pohybu, esovitě prohnutá, váha těla spočívá na levé noze, zatímco volná pravá je výrazně nakročena. Mírně k rameni nakloněná hlava bez koruny se s líbezným úsměvem a jakoby zasněnýma očima obrací směrem k Ježíškovi. Dítě se od matky odklání a jeho pohled směřuje k divákovi. Jablko, jež přidržuje oběma rukama, je ovocem stromu poznání dobrého a zlého a upozorňuje na Ježíše jako na budoucího Vykupitele lidstva z dědičného hříchu. Plášť Panny Marie, zakrývající spodní šat, je nepatrně rozevřen a sepnut sponou. Okraj pláště, přehozený přes pravou ruku, vytváří bohaté kaskádovité nařasení, které volně spadá v trubicovitých záhybech.

Čechy, po 1475
Odlitek: patinovaná sádra 
Originál: lipové dřevo, pozdější polychromie, v. 72 cm

Tvář Syna Božího je plná utrpení. Na hlavě má trnovou korunu, která byla částečně poškozena. Vypouklá horní oční víčka dodávají pohledu směřujícímu dolů melancholický výraz. Také prohlubeň mezi vystouplými nadočnicovými oblouky a svěšené koutky úst umocňují Kristovu bolest. Vlasy modelované v úhledných vlnách volně splývají na ramena. Pravý pramen je poškozen. Palcem pravé ruky ukazuje Ježíš na otevřenou ránu, levou pozvedá v gestu modlitby a přímluvy. Polopostava je vsazena do stylizovaného pásu oblaků, neboť Kristus se při svém druhém příchodu na zem vrátí na oblacích. Ježíš ukazuje Bohu Otci své rány, aby zmírnil jeho hněv nad zkaženým lidstvem a zároveň vystupuje v roli Spasitele a budoucího soudce hříchů živých i mrtvých.