Hlavním symbolem předsednictví se stal věneček dvanácti léčivých rostlin znázorněný na velkoformátovém, ekologicky vyrobeném koberci. Ten je umístěn na podlaze hlavního prostoru atria budovy, v níž se odehrávají samotná jednání Rady. Vití věnců je starobylý obyčej, a to nejen slovanský. Házení věnečků z kvítí do vody během slunovratu mělo zajistit romantickou budoucnost neprovdaných dívek, ztělesňovalo životní elán mládí, ale i přirozené pokračování života po opuštění rodného domova. Umělci se proto rozhodli nahradit kruh dvanácti zlatých hvězd z vlajky Evropské unie věnečkem dvanácti léčivých květů z různých regionů Evropy. Věneček, ve kterém se stonky jednotlivých květů vzájemně proplétají, čímž vytvářejí stále pevnější svazek, je gestem evropské sounáležitosti všech odlišných regionů. Jednoty, která se však nevylučuje s lokální identitou, folklorem a tradicí.
Motiv květiny je navíc i ekologickým apelem, především v kontextu ruské agrese na Ukrajině a nadcházející energetické krize, jež se staly jedním z hlavních témat evropského předsednictví. Modré pozadí vlajky Unie tak bylo nahrazeno polem zeleným. Historie samotné vlajky Evropské unie sahá až do roku 1955, kdy existovalo Společenství výroby uhlí a oceli, tvořené pouze šesti členskými státy. A tak se ze žhnoucích hvězd na vzdálené obloze motiv přetransformoval do květinového společenství bzučící letní louky.
Metafora věnečku ale míří i k českému národu, často tak skeptickému k velkým ideám přicházejícím zvenčí. Nahrazení vzdálených hvězd květinami je gestem, které má Čechům pomoci srozumitelně zprostředkovat evropskou myšlenku „jednoty v rozmanitosti“. Má jim také pomoci přiblížit téma environmentu, a to i prostřednictvím našeho vřelého a pozitivního vztahu k přírodě. Apeluje ale též na zodpovědnost naší země spjatou s pomyslným dosažením dospělosti, Česká republika totiž letos oslavila 18. výročí vstupu do Evropské unie. Václav Havel spolu s dalšími signatáři Charty 77 již v roce 1985 v takzvané Pražské výzvě vybízel k evropskému sjednocení a hovořil o Evropě ukotvené na společném duchovním základě jako o naději pro všechny obyvatele totalitních zemí. Tato úvaha je dnes opět aktuální, a v kontextu ruské agrese snad nejvíce od pádu totalitních režimů v roce 1989. Byl to opět Václav Havel, který hovořil o nutnosti obětovat část svého soukromého štěstí ve prospěch vyšších ideálů a upozorňoval na zhoršující se stav životního prostředí. Opakoval také, že to může být pouze duch Evropy, který zbaví českou společnost strachu z druhých. V jednom ze svých posledních rozhovorů označil, mimo jiné, i vstup Ukrajiny a Běloruska do Evropské unie jako možný budoucí vývoj Evropy.
Pojem společné tkáně a splétání se objevuje i v rozměrné tapiserii, kterou pro prostor tiskových konferencí připravila Barbora Fastrová a Johana Pošová. Tapiserie, ručně utkaná z nastříhaného použitého textilu během šestiměsíční intenzivní práce, zobrazuje záměrně výpravným způsobem proces recyklace plastových lahví do textilního vlákna. Právě z tohoto recyklovaného textilního vlákna a dalších zbytkových látek jsou připraveny látky módních návrhářek Overall Office, které obě umělkyně použily na sedácích.
Židle, stoly a stoličky, jež tvoří vybavení vnitřních zasedacích a čekárenských prostor Rady, jsou upravenými kusy starého a nového nábytku z ohýbaného dřeva, běžně užívaného ve střední Evropě. Úpravami pomocí zbytkových kusů či odřezků se jednotlivé kusy nábytku proplétají a rozrůstají, což asociuje vzájemnou provázanost a z ní plynoucí nutnost dialogu.
Skupina objektů Jakuba Chomy, ve spolupráci s Tomášem Kockou Juskem a Alex Selmeci, slouží jako místo setkávání, infopoint k celému projektu, knihovna a zároveň sezení pro příchozí, kteří v prostoru za turnikety hlavní haly čekají na vyzvednutí někým ze zaměstnanců. Hlavní objekt připomínající monolit, který je částečně vyroben z vrstev přírodního korku, asociuje jednotlivé ideové a obrazové vrstvy. Choma i v dalších instalacích využívá jakousi materializovanou informaci, mezi symbolickým a skutečným objektem, ve které se do jednotlivých vrstev funkčního nábytku skládají v obrazech a slovech zapsané myšlenky.
Projekt doprovodí i webové stránky, které – stejně jako grafickou podobu květinové vlajky – zpracovával Jan Brož. Součástí kampaně je též trojice videí. Martin Kohout pracuje s počítačově generovaným obrazem, který v rámci vnitřní rytmiky propojuje obraz květin plujících po hladině a proudění lidského davu. Valentýna Janů představuje trojici na sebe navazujících klipových hraných videí, která si pohrávají s možnostmi falešné dichotomie a hranicemi mezi dualismy, jako je soukromé a veřejné, individuální a globální či naděje a skepse, a naznačují, že dilemata související s těmito protiklady mohou být falešná. Hrané video Jakuba Jansy alegoricky, pohádkově a vesele prostřednictvím hlavního hrdiny – hybridu člověka a celeru – pomáhá překonávat skepsi na zahradní slavnosti. Humorné video zároveň diváky provede scénáři, jaké by to bylo, kdyby neexistovala Evropská unie. Kostýmy pro projekty Jakuba Jansy a Valentýny Janů připravil opět Overall Office, a to kombinací zbytkových látek z košil, kravat a sak a recyklovaného textilního vlákna unikátní technikou art protis, která vznikla v šedesátých letech minulého století v Československu.
1 Kopretina 2 Neroli 3 Mučenka 4 Měsíček 5 Aloe Vera 6 Třezalka 7 Smetánka 8 Kozlík 9 Aksamitník 10 Bougainvillea 11 Slunečnice 12 Portulaca
