MOVE
Intimita jako vzdor
Národní galerie Praha ve spolupráci s Centre Pompidou
Letošní ročník akce MOVE, kterou od roku 2017 pořádá pařížské Centre Pompidou, se poprvé divákům představuje také v Praze, přičemž letos je hlavním tématem intimita a způsob jejího vystavování. Na konci 60. let ženské umělkyně podle zásady, že soukromé je politické, tematizovaly ve své tvorbě, zejména v médiu videa a fotografie, svůj soukromý život: své soukromé prostředí, svá těla, romantické vztahy i sexualitu. Intimita byla v patriarchální společnosti bagatelizována a odsouvána do soukromé sféry, vnímané jako protipól univerzálních, základních společenských témat. Pro tehdejší feministické teorie však rozkrývání každodenní zkušenosti žen představovalo prostředek odhalování mechanismů dominance a rozvíjení kolektivního vědomí. V tomto ohledu je intimita nástrojem emancipace menšin.
Současné umění se i dnes snaží se stále přehlíženým a podceňovaným prostorem intimity pracovat. Pokračuje v historických přístupech ve zkoumání toho, jak může být odhalení vlastní intimity postojem vzdoru. Ve 21. století se tak ale děje v kontextu, kdy se řada polemik soustředí na narůstající narcistní exhibici vlastního soukromí na sociálních sítích, jež bývá označováno jako extimita. To, co mělo zůstat uvnitř a skryté, je nyní volně přístupné a vystavované bez ohledu na rizika, která představuje sledování státním aparátem i komercionalizace dat soukromými společnostmi. Někdy záměrně nejasná artikulace na pomezí nucené či nevědomé transparentnosti, exhibicionismu nebo politické proklamace, při současné rostoucí důležitosti komunit nastoluje otázku po možnostech využívání intimity jako aktu rezistence.
V souvislosti s pandemií, která tak dramaticky dolehla na svět v roce 2020, si můžeme obdobné otázky klást ještě z nového úhlu pohledu. Omezení pohybu a nucená domácí izolace nově propojily osobní a profesní sféru, a současně drasticky omezily lidské kontakty. Následná tíseň odhalila, nakolik je potřeba osobního kontaktu v lidském životě naléhavá.
Otázka intimity je zkoumána i prostřednictvím propojení a shodných postojů mezi umělci nebo mezi jejich tvorbou.
Vystavující umělci:
Julie Béna
Julien Creuzet
Mélanie Matranga
Marijke De Roover
Rory Pilgrim
Hannah Quinlan
Rosie Hastings
Mona Varichon
Kurátor a autor koncepce: Caroline Ferreira, vedoucí Manifestations arts et société Centre Pompidou
Kurátor za NGP: Michal Novotný, ředitel Sbírky moderního a současného umění Národní galerie Praha
Intimita jako vzdor
Národní galerie Praha ve spolupráci s Centre Pompidou
Letošní ročník akce MOVE, kterou od roku 2017 pořádá pařížské Centre Pompidou, se poprvé divákům představuje také v Praze, přičemž letos je hlavním tématem intimita a způsob jejího vystavování. Na konci 60. let ženské umělkyně podle zásady, že soukromé je politické, tematizovaly ve své tvorbě, zejména v médiu videa a fotografie, svůj soukromý život: své soukromé prostředí, svá těla, romantické vztahy i sexualitu. Intimita byla v patriarchální společnosti bagatelizována a odsouvána do soukromé sféry, vnímané jako protipól univerzálních, základních společenských témat. Pro tehdejší feministické teorie však rozkrývání každodenní zkušenosti žen představovalo prostředek odhalování mechanismů dominance a rozvíjení kolektivního vědomí. V tomto ohledu je intimita nástrojem emancipace menšin.
Současné umění se i dnes snaží se stále přehlíženým a podceňovaným prostorem intimity pracovat. Pokračuje v historických přístupech ve zkoumání toho, jak může být odhalení vlastní intimity postojem vzdoru. Ve 21. století se tak ale děje v kontextu, kdy se řada polemik soustředí na narůstající narcistní exhibici vlastního soukromí na sociálních sítích, jež bývá označováno jako extimita. To, co mělo zůstat uvnitř a skryté, je nyní volně přístupné a vystavované bez ohledu na rizika, která představuje sledování státním aparátem i komercionalizace dat soukromými společnostmi. Někdy záměrně nejasná artikulace na pomezí nucené či nevědomé transparentnosti, exhibicionismu nebo politické proklamace, při současné rostoucí důležitosti komunit nastoluje otázku po možnostech využívání intimity jako aktu rezistence.
V souvislosti s pandemií, která tak dramaticky dolehla na svět v roce 2020, si můžeme obdobné otázky klást ještě z nového úhlu pohledu. Omezení pohybu a nucená domácí izolace nově propojily osobní a profesní sféru, a současně drasticky omezily lidské kontakty. Následná tíseň odhalila, nakolik je potřeba osobního kontaktu v lidském životě naléhavá.
Otázka intimity je zkoumána i prostřednictvím propojení a shodných postojů mezi umělci nebo mezi jejich tvorbou.
Vystavující umělci:
Julie Béna
Julien Creuzet
Mélanie Matranga
Marijke De Roover
Rory Pilgrim
Hannah Quinlan
Rosie Hastings
Mona Varichon
Kurátor a autor koncepce: Caroline Ferreira, vedoucí Manifestations arts et société Centre Pompidou
Kurátor za NGP: Michal Novotný, ředitel Sbírky moderního a současného umění Národní galerie Praha
1—1 / 4
