**Skupina 42** **Gross, Hudeček, Lhoták, Zívr, Smetana, Kotík, Souček, Matal, Kainar, Hák**
Vystavený výběr představuje práce na papíře – kresby a grafické listy vytvořené během válečných let za protektorátu až do poválečné doby – členů Skupiny 42 z období společného programového sdílení umělecký postojů.
Skupina vznikla 27. listopadu 1942 rozhodnutím názorově si blízkých přátel, kteří do té doby i společně vystavovali, vytvořili pracovní skupinu a do názvu si posléze dali rok vzniku. Často měli za sebou kubistickou a surrealistickou zkušenost, někteří byli členy Umělecké besedy. Přesto nebo právě proto přijali program, jenž vycházel z tezí formulovaných teoretiky o novém realismu. Všem byla společná schopnost osobitě poetizovat zkoumanou současnost a objevovat magičnost ve všednosti civilistních témat jako „mytologii moderního života čili svět, v kterém žijeme".
Nové myšlenky podrobněji formulovali skupinoví teoretici **Jindřich Chalupecký** (1910–1990) a **Jiří Kotalík** (1920–1996). Mezi zakladatele patřil malíř a grafik **František Gross** (1909–1985), jenž v osobitém tvarosloví přetvářel běžnou atmosféru města do nových světů podle vlastních principů, zde v barevné litografii (*Libeň*), nebo propojoval válečné zážitky do podivnosti strojů–bytostí (*Stroj*), které se také objevily v ilustračních kresbách v knihách básní kmenových literátů (*Limb a jiné básně Jiřího Koláře*). Dalším významným členem byl malíř a grafik **František Hudeček** (1909–1990). Zvláštní citlivost, zájem o periferii města přenášel do znaku figury, nočního chodce s elektrizujícími siločarami, v mnoha grafických podobách, které se staly součástí Hudečkových ilustračních prací, zde k básním *Cizí pokoj* Jiřiny Haukové nebo ke sbírce *Ódy a variace* Jiřího Koláře. Novopackým rodákem jako Gross byl i fotograf **Miroslav Hák** (1911–1978), jehož fotografie s titulem *Poëm* reprezentuje originální všímavost a snahu zachytit prožívanou skutečnost novou formou, bez dalšího aranžování. Sochař **Ladislav Zívr** (1909–1980) pocházel také z Nové Paky a do skupiny vstoupil v roce 1943 spolu s Hákem. Jeho figurální kresby vycházely ze sochařského konceptu přeměny lidského těla do metafyzického znaku (*Ženské torzo*) s typickým kompaktním plastickým modelováním. Básník **Ivan Blatný** (1919–1990) byl zakládajícím členem a vedle básnických sbírek psal i verše pro děti *Na kopané* a *Jedna, dvě tři, čtyři pět*, které ilustroval další ustavující člen Skupiny – malíř, grafik a ilustrátor **Kamil Lhoták** (1912–1990). Ten si vytvořil ojedinělou koncepci výtvarného vidění jako symbiózu současného světa s nostalgickým pohledem na počátky technické civilizace. Odhalil neobyčejný svět vynálezů, od bicyklů až po letadla, s nimi spojené sportovní aktivity jako přirozené projevy moderní doby, často malované v pohledech na městkou periferii (*Bouda, Hydroglisseur, Zahrada Stroj*). Prostřednictvím Blatného navázal vztahy se Skupinou 42 další básník **Josef Kainar** (1917–1971) a vedle literatury a muzicírování se soustředil na výtvarné zpodobnění svých motivů do geometrických figur, interiérů nebo hlav (*Figurální kompozice*). Spoluzakladatelem byl také malíř **Jan Smetana** (1918–1998). Vystavený *Městský pohled* je poetizujícím záznamem městské veduty v rozptýlené světelné barevnosti, v technice rozpitého akvarelu s ostrou pérovou kresbou. Zaujetí pro opakování motivu petrolejek, v malbě, kresbě i grafice, ukazuje jeho opětovné zkoumání účinků světla, v leptu a akvatintě (*Dvě lampy*). Rovněž malíř a grafik **Jan Kotík** (1916–2002) patřil do Skupiny od jejího počátku. Tématem jeho tvorby byly různé detaily městského prostoru s civilizačními znaky, které expresivně abstrahoval (*U stolu, Výhled na ulici*). Básnířka a překladatelka **Jiřina Hauková** (1919–2005) spolupracovala se Skupinou od jejího založení, ale skutečně vstoupila až v roce 1945. V témže roce se ke skupině přidal básník **Jan Hanč** (1916–1963). Další básník **Jiří Kolář** (1914–2002) se v době trvání Skupiny věnoval pouze literární činnost, přestože již dříve vystavil několik koláží. Malíř a grafik **Karel Souček** (1915–1982) přišel do Skupiny s Kolářem, ale ke společným výstavám se přidal až po válce. V zaplněných kresbách a grafikách zachytil tep ulic, pasáží s průhledy výloh do interiérů, zde s příznačným tématem kadeřnictví s fantomatickými elektrickými helmami (*Ulice v dešti, U kadeřníka*). Malíř **Bohumír Matal** (1922–1988) se stal po válce posledním a nejmladším členem. Zvolil si totožné náměty člověka a města, vynálezy industrializace v záznamech obyčejných situací v geometrizujících kresbách (*Deštníkář)*, upoutal jej sport a objevil motiv, jenž předznamenal jeho časté téma cyklistiky (*Bicykl*).
Konec Skupiny 42 přinesl rok 1948, kdy u nás nastoupila sovětizace a deformace veškeré společnosti, nejen umění. Členy skupiny čekalo naprosto rozdílné životní a umělecké směřování, avšak jejich výtvarné a literární dílo čtyřicátých let představuje jednu z nejvýznamnějších součástí naší kultury.
Kurátorka: Zuzana Novotná
Grafický kabinet, 2. patro Veletržního paláce
