Představuje Adam Budak
Architektura jako kostým? Tělo jako prostor? Tkanina jako éterická kůže humanoida? Biomorfní struktury Sary Enrico rozkládají tělesnost okolního světa prostřednictvím psychosomatických hybridů, kteří znovuoživují smysly a aktivují intenzitu fyzického prožitku. Ve svém kvazi-parazitickém projektu vzniklém přímo pro prostory prezidentského salonku Národní galerie s názvem *The Jumpsuit Theme* / *Téma overal* se umělkyně pokouší překonat materialitu prostoru mezi obrazem a objektem v stále šednoucí zóně iluzorního objemu a všudypřítomné zploštělosti. Sara Enrico se zabývá souvztažností povrchu a kůže; tělo, šaty a prostor v jejím díle spolupracují na tvůrčím procesu, který převádí krejčovskou vizi do skulpturální a prostorové podoby.
Sara Enrico má na paměti etické poslání umění a její dílo rozvíjí myšlenku zhroucené formy v opozici ke snu o pevnosti. Její látkové obrazy a malířské objekty napodobují anatomii významu a vnímání, a tím staví do popředí intimitu náhražky a zástupnosti. Její kompozice jsou anti-monumentem tělesnosti polapeným post-dějinným okamžikem fyzického vyčerpání a úpadku: pseudo-figurativní koláže tělesných fragmentů, poškozené, kůži podobné plochy, navršené na hromadu a opuštěné, rozložené vzpomínky na *grande narratives* blednoucí v disciplinovaném věku automatických oprav. Tato neobarokní a futuristická díla jsou teatrálními verzemi nové antropologie syntetického světa zfalšovaných dějin a amnézie. Sara Enrico přetváří tělo v postlidské éře chirurgického experimentování a provokuje k úvahám na téma bioetiky a anatomie morálky.
Podle Sáry Enrico „Název výstavy odkazuje na druh oděvu a ‚téma’ chápe jakožto výzvu k variacím a improvizaci se strukturálním principem v návaznosti na přelomové dílo Ernesta Michahellese (1893-1959) alias Thayahta, který v roce 1919 vynalezl overaly *TuTa* a *T* a stylistky Madeleine Vionnet (1876-1975), která odstartovala módní revoluci napomáhající emancipaci žen.
Projekt *Overal* se skládá ze dvou fází propojených myšlenkou transformace a pomlky: *Převlékárn**y* (*Camerino*) v Národní galerii v Praze a *Intermezz**a* v MART v italském Roveretu.
*Převlékárna* je prostorem k přestrojení a my se stáváme svědky proměny, kdy se člověk mění v postavu nebo postava v člověka. *Převlékárna* je (snový) začátek: tkanina postupně dostává tvar a stává se oděvem. ‚Tělo‘ je pouze naznačeno v pokusu o rozpuk trojrozměrného tvaru, modelaci rukávů a úpravě střihu. Ke tkanině instalované v místnosti se vztahují také některé skulptury z betonu a pigmentů, které se skládají z jednoduchých válců, modulů pro tvorbu overalové abstrakce. Poddajné formy k odlévání betonu/oděvu dávají vyniknout plynutí betonu, vyznačují se rozpínavostí a produkují množství antropomorfních póz. V *Převlékárně* divák vstupuje do intimního prostoru mutace, který nabízí reprodukční prožitek a navozuje nejasný, ale příjemný stav.“
Sara Enrico se narodila v roce 1979 v italské Bielle a žije v Turíně. Studovala na Accademia di Belle Arti v Turíně a na fakultě restaurátorství starých maleb a fresek na Istituto Spinelli ve Florencii. V roce 2013 se účastnila kurzu vizuálního umění pro pokročilé vedeného Mattem Mullicanam a organizovaném Fondazione Antonio Ratti v Comu. V roce 2015 absolvovala rezidenční pobyty na Fondazione Spinola Banna per l’Arte u Jasona Dodge a Raimundase Malašauskase v Poirinu a v roce 2012 v milánském centru VIR-Viafarini-in-residence. V roce 2018 zvítězila ve 4. ročníku soutěže Italské rady a získala grant podpořený Generálním ředitelstvím pro současné umění a architekturu a městské periferie (DGAAP). V roce 2017 získala New York Prize spojenou s rezidenčním působením v newyorském International Studio & Curatorial Program.
Sara Enrico vystavuje v domovské Itálii i v zahraničí, mimo jiné v MART – Museo di arte moderna e contemporanea di Trento e Rovereto, Centrale Fies Art Work Space v Dro, v newyorské Marsèllerii, turínské Fondazione Sandretto Re Rebaudengo, v Les Instants Chavirés v Montreuil a ve Fondazione Antonio Ratti v Comu. V roce 2018 se zúčastnila OFF Biennale Cairo (Káhira) a v roce 2017 Biennale Internazionale Arte in Memoria, Sinagoga, Parco Archeologico di Ostia Antica, Ostia (Řím).
Projekt *Sara Enrico. The* *Jumpsuit* *Theme / Sara Enrico. Téma overal* vznikl ve spolupráci s MART – Museo di arte moderna e contemporanea di Trento e Rovereto a zvítězil ve 4. ročníku soutěže Italské rady podpořené Generálním ředitelstvím pro současné umění a architekturu a městské periferie (DGAAP) – náležící k italskému Ministerstvu pro kulturní dědictví a aktivity, propagující italské současné umění ve světě.
 
