Není mnoho evropských měst, jež by byla zobrazována s takovým zaujetím, jakého se dostalo Benátkám. Tradice zobrazení benátských ulic a kanálů překračovala staletí. Na svých dílech zachytil četná zákoutí *Města na laguně* již Vittore Carpaccio, Gentile Bellini nebo Josef Heintz ml. Na obrazech pocházejících z 15.–17. století ale město nebylo hlavním protagonistou výjevu, neboť pouze vytvářelo kulisy pro zobrazený děj. Inspirační potenciál, které naskýtalo městské prostředí, dokázali plně ocenit až umělci 18. století. Jednalo se o epochu, ve které benátské malířství představovalo jeden z pilířů evropského umění a zároveň o období, které lze bezesporu označit za zlatý věk benátské veduty. Mezi nejvýznamnější představitele tohoto žánru náleželi Michele Marieschi, Francesco Guardi a především Antonia Canal zv. Canaletto.
