Prvopočátky
institucionalizovaného zájmu o odbornou správu a zpřístupňování
výtvarného umění u nás můžeme sledovat již od roku 1796, kdy skupina
významných českých obrozenců z řad šlechty a měšťanstva založila ve
snaze pozvednout upadající umělecký vkus soukromou Společnost
vlasteneckých přátel umění. Jednou z hlavních aktivit Společnosti bylo
zřízení Obrazárny Společnosti vlasteneckých přátel umění, která se tak
stala nejstarší předchůdkyní dnešní Národní galerie. V roce 1902 pak
vznikla z podnětu panovníka Františka Josefa I. Moderní galerie
Království českého (spravovaná zemí Českou) zaměřená na umění 19. a 20.
století. Sbírky Obrazárny SVPU byly zestátněny v roce 1936 a proměnily
se tak v ústřední uměleckou sbírku Československé republiky. V roce 1942
k ní byly připojeny i sbírky zrušené Moderní galerie. Takto vzniklý
celek se nazýval Českomoravská zemská galerie, neoficiálně se však již
tehdy používal název Národní galerie. V roce 1949 byla zestátněna ještě
sbírka grafiky Národního muzea (včetně tzv. Hollarea) a tyto tři celky
položily základ nově zřízené Národní galerie v Praze. Legislativně byl
celý proces zřízení Národní galerie završen zákonem č. 148/1949 Sb. ze
dne 11. května 1949 o Národní galerii v Praze.
