Výstava díla Viktora Pivovarova se otevřela veřejnosti

Jednotlivé části výstavy čítající přes dvě stovky maleb a kreseb zkoumají klíčové série Pivovarovovy tvorby. Většinu z nich přitom prostupují umělcova zásadní témata – samota, erotika, vazba na literaturu (a zejména poezii) a především mnohdy až paradoxní propojení každodenní všednosti s velkými filozofickými myšlenkami.

Kořeny osobitého stylu Viktora Pivovarova (*1937) najdeme v ilustraci knih pro děti i dospělé, jíž se od mládí věnoval. S rozvojem neoficiálního uměleckého hnutí v jeho rodné Moskvě v 70. letech přidal Pivovarov ke svému magickému ilustrativnímu stylu inspiraci jednolitými barevnými plochami a informativními texty, které byly součástí každodenního života v Sovětském svazu. Tehdy umělec začal vytvářet takzvaná alba, série maleb či kreseb, které pomocí obrazů a textů vypráví navazující příběh. Původně je předváděl na jedinečných bytových představeních pro ostatní členy moskevských neoficiálních uměleckých skupin.  Součástí výstavy bude například album Zbloudilý Dante, v němž se autor vypořádává s pocity vyhoštění a odloučení.

Podobnou náladu vyjadřovala také jeho díla vytvořená po roce 1982, kdy dle vlastních slov „přiletěl na křídlech Amora do Prahy“, aby se zde trvale usadil se svou druhou manželkou, historičkou umění Milenou Slavickou. I přes vřelé přijetí ze strany českých umělců a novou možnost veřejně vystavovat pocítil Pivovarov nostalgii po svém minulém životě, již ztělesňovaly vzpomínky na dětství. Vyjádřil ji například v cyklu Deník výrostka či v podobizně svého souseda z mládí Grigorije Sergejeviče Tutuzova. Hravé, mnohdy naivní motivy dětství jsou tématem celé výstavy. Najdete v ní například obří repliku krabičky od sirek, do níž návštěvník může vstoupit a objevit tak skrytý svět tvořený malbou doplněnou o audioprvky, či průsvitné závěsy symbolizující průhled oknem. Ten odkazuje také k dalšímu z Pivovarovových motivů, pozorování a voyeurismu. „Voyeurismus se vždy považoval za projev špatného vkusu či dokonce za hřích, asi jako masturbace. Masturbace ale byla již více méně rehabilitována, voyeurismus zůstal mimo zákon. Nicméně tento hřích bude existovat vždy. Nebo alespoň tak dlouho, dokud budou existovat umělci. Vždyť podstatou umění je tajné pozorování,“ tvrdí autor.

„Pivovarova díla je nejlepší vidět v kontextu ostatních maleb a kreseb z konkrétních sérií i v rámci celé jeho tvorby, protože spolu navzájem interagují a vtahují diváka do umělcova vnitřního světa,“ vysvětluje kurátorka výstavy Julia Tatiana Bailey. Název, který výstavě vybrala – Moskevská gotika – odkazuje ke stejnojmennému dílu, které je součástí cyklu snažícího se „vyjádřit nevyjádřitelné“ a skrze geometrické obrazce zachytit lidskou duši. „Myslím si, že duši lze zobrazit, ale pouze ‚dětsky‘. Musíme se domluvit, že tento knoflík je Bůh, tohle kolečko je duše, tahle vlnovka pohyb a tenhle čtvereček člověk,“ říká k tomu sám Pivovarov. Duši podle něj nemají jen lidé, v expozici proto najdeme i zobrazení duší šneků či medúz.

K výstavě vychází rozsáhlý česko–anglický katalog, který kromě úvodu kurátorky výstavy Julie Tatiany Bailey obsahuje eseje externí kurátorky a umělcovy dcery Máši Černé Pivovarové a Michala Novotného, ředitele Sbírky moderního a současného umění Národní galerie, a také 130 reprodukcí Pivovarovových děl s osobním komentářem umělce.

Součástí výstavy je interaktivní studio určené dětem i dospělým, které prostřednictvím tvůrčí hry umožňuje hledat souvislosti v umělcově díle. Akci bude doprovázet bohatý vzdělávací a veřejný program. Kromě online přednášek s odborníky (včetně Máši Černé Pivovarové, která se zaměří na cyklus Ztracené klíče, Mileny Slavické, jež uvede posluchače do kontextu ruského neoficiálního umění) budou jeho součástí například kreativní dílny.