Ukrajinští umělci ve sbírkách NGP

Jako jeden z projevů sounáležitosti si v sérii příspěvků představujeme umělce ukrajinského původu a jejich díla a bohatou kulturní historii Ukrajiny.      

Kyjevský rodák Alexander Archipenko byl průkopníkem moderního sochařství. Přestěhoval se do Paříže, vystavoval s pařížskými kubisty a založil tam svou první uměleckou školu. Další otevřel později v mnoha městech Evropy a USA. Archipenko vystavoval také v Praze, samostatnou výstavu mu uspořádal spolek Devětsil v roce 1923. Ve výstavním katalogu oslavuje jeho sochařskou práci a úsilí například spisovatel a literární kritik Karel Teige.

Spolupráce českých a ukrajinských umělců ze Zakarpatské oblasti ve 20. a 30. letech minulého století vedla k řadě výstav zakarpatských umělců v Praze. Jozef Bokšay byl jedním z nich. Věnoval se portrétu, žánru, knižní grafice i monumentální tvorbě. Největší inspirací mu byla krajina Zakarpatí a často zachycoval její specifickou krásu. Spolu s Vojtechem Erdélyim patřil Bokšay k zakladatelům tzv. Veřejné školy malování v Užhorodu, a ovlivnil tak nastupující uměleckou generaci, do níž patřili například Andrej Kocka, Ernest Kontratovič, Vojtech Borecký či Zoltán Šoltés. Sekci věnovanou Užhorodu najdete ve sbírkové expozici 1918⁠–⁠1938: První republika.

Válka na Ukrajině přináší nenahraditelné ztráty na lidských životech, devastuje krajinu měst, vesnice i přírodu. Téma krajiny a života na venkově bylo významné pro řadu ukrajinských malířů z období přelomu 19. století a 20. století, příkladem je i obraz Selský statek na Ukrajině od Sergeje Ivanoviče Světoslavského (1857 Kyjev —1931 Kyjev) ze sbírek NGP.