Před šedesáti lety zemřel jeden z průkopníků nejen českého, ale abstraktního umění vůbec – Alois Bílek (15/6 1887 – 18/1 1961). Ze studia na pražské technice, kde se věnoval architektuře, přestoupil Bílek na pražskou Akademii výtvarných umění, kterou úspěšně absolvoval roku 1912 pod vedením Maxe Pirnera. Roku 1913 získal Hlávkovo stipendium a odjel přes Holandsko a Belgii do Paříže. V Paříži zůstal až do roku 1928. Mezi lety 1913 až 1928 se začala jeho tvorba, zřejmě pod vlivem Františka Kupky, orientovat k abstrakci. V Paříži se zúčastňoval každoročních oficiálních výstav, např. Galerie des Arts Décoratifs (1914), Galerie des Beaux-arts (1923) nebo Galerie la Boëtie (1920, 1924). Bílek mezi lety 1913 a 1914 experimentoval s vizualizací hudby a zkoumal psychologický účinek barev. Dobově aktuální zájem o synestézii se projevil v Bílkově malbě Melodie Chopin (1913), v níž ztotožňuje barvy s hudebními tóny. Na rozdíl od Kupkova až empirického pojetí je Bílkova tvorba emotivnější a reflektuje intenzitu autorova prožitku z poslechu Chopinovy hudby. Kromě olejových obrazů tehdy vytvořil i obsáhlý soubor kreseb vyznačující se několika názorovými polohami. Po návratu do vlasti se Bílek s rodinou usadil v Praze a vrátil se ke svému osobitému realistickému stylu, který byl převážně zaměřen na figurální motivy.
