Před 140 lety
se narodil malíř, grafik a designér Antonín Procházka (1882 Vážany–1945
Brno). Navzdory přání rodičů, aby se vydal na kněžskou dráhu, si Procházka
prosadil své umělecké ambice a studoval jak na Uměleckoprůmyslové škole, tak na
Akademii výtvarných umění, kde se spřátelil s Emilem Fillou. V roce
1906 pak spolu s ním a s Bedřichem Feiglem odjel na studijní cestu do
Německa, Nizozemska, Belgie, Francie a Itálie. Zkušenosti z cest, spolu se
zážitkem z výstavy Edvarda Muncha konané v roce 1905 v Praze,
zúročil na první výstavě Osmy v roce 1907 v přízemí v Králodvorské ulici
za Prašnou branou. V Procházkově tvorbě se objevuje dualita duchovního a
smyslového. Tento kontrast můžeme nalézt také na plátně Vyhnání kupců
z chrámu (1909), kde se pojí inspirace barokní malbou s poučením
z tvorby Honorého Daumiera. Kompozice obrazu je blízká dílu Michaela
Willmanna Vyhnání kupců z chrámu (1703), které se nacházelo nad vchodem do
křižovnického kostela v Praze. Námět Procházkova obrazu není pouze
připomenutím biblického příběhu, ale také dobově aktuálním střetem mezi starým
a „novým“ uměním, tj. uměním skupiny Osma a později Skupiny
výtvarných umělců, jejichž byl malíř členem.
