Před sto třiceti lety (5. 11. 1890) se narodil jeden z nejvýznamnějších a nejoblíbenějších českých moderních umělců – Jan Zrzavý. Přestože studia na pražské Uměleckoprůmyslové škole nedokončil a na Akademii výtvarných umění byl dokonce opakovaně odmítnut, věnoval se Zrzavý umění plně od mladistvých let až do své smrti roku 1977. Jeho styl se vyvíjel od silně expresivně laděné rané tvorby (Vlastní podobizna, 1908; Antikrist, 1908) přes lyrické obrazy (Údolí smutku, 1907–1908 a Nokturna, 1909) až po dozrání k osobitému malířskému projevu (Kleopatra, 1942–1957; Spící lodě, 1935). Mimo moderní umělce, jako byl Munch či Van Gogh, se Zrzavý nechal inspirovat staroegyptským uměním, díly italských primitivistů, Da Vinciho i vlivy českého prostředí, z nějž nejsilněji na něj zapůsobily malby mistra Třeboňského oltáře a Bohumila Kubišty, s nímž se seznámil roku 1911 a jejichž přátelství pro něj představovalo zásadní změnu v uvažování o podstatě umění.
