120 let od narození Milady Marešové

Z Uměleckoprůmyslové školy v Praze, kde studovala na Kreslířské a malířské škole pro dámy, přestoupila Milada Marešová v roce 1918 na Akademii výtvarných umění do ateliéru profesora Vojtěcha Hynaise. Stala se tak jednou z prvních studentek, které využily ženám nově zpřístupněné studium na pražské akademii. Bylo to však v době, kdy akademismus vyučovaný na uměleckých školách procházel ostrou kritikou ze strany avantgardy. Zásadní pro Marešovou byl její pařížský pobyt. Na tuto cestu ji profesor Hynais vybavil nejen radami, ale také doporučujícím dopisem, adresovaným Františku Kupkovi, jehož přednášky pak malířka v Paříži navštěvovala. Marešová se ve svém díle pohybovala mezi magickým realismem, sociálně laděným civilismem a novou věcností. Během okupace využila své ilustrátorské zkušenosti jako kreslířka ilegálně vydávaného protinacistického časopisu V boj! Za tuto činnost byla v roce 1940 odsouzena k dvanácti letům odnětí svobody. Záhy po skončení války uspořádala Krásná jizba, pobočka nakladatelství Družstevní práce, výstavu kreseb z doby jejího pobytu v ženské káznici ve Waldheimu. Text do katalogu napsala Anna Masaryková: „Ty znavené tváře ubohých žen, vyděšené, nemocné, vydané na milost i nemilost, ty všechny už nejsou záležitostí jen jedné malířky z Prahy, ženy, která bez sentimentality, dokonce s osvobozujícím humorem dovedla zachytit aspoň zlomek právě prošlé lidské zrůdnosti.“

Dílo Milady Marešové je vystaveno v expozici 1918–1938: První republika.